Rošťákovy knihy tak můžete číst v autobuse a v S-Bahnu cestou do školy a do práce. Ale můžete si je číst i ve vlaku a v metru a stejně tak, když jdete po škole a po práci domů.
Moje knihy o Rošťákovi jsou k dispozici zde:
Už jsem toho napsal hodně. Určitě se nebudete nudit. Začal jsem ve věku 10 týdnů a dvou dnů, když jsem se přestěhoval k rodině. A protože toho každý den tolik zažívám a o tolika věcech přemýšlím, píšu si toho také hodně do deníku. Protože nechci zapomenout. A zdá se, že se to líbí i ostatním.
Jeden z mých fanoušků mi jednou napsal, že když se k vám svět nechová zrovna hezky, stačí si přečíst Scampovy deníky a všechno bude zase v pořádku. Hezké, že? Na to jsem docela hrdý.
Moje paní vždycky říká, že si vždycky všechno popletu. To je možná pravda. Možná doma. Ale mimo dům si umím udělat pořádek. A někde člověk musí mít místo, kde může vypustit páru.
Samozřejmě se umím chovat slušně. Ale jen když se mi to líbí. I to se občas stane. Ale ne tak často. Taky je to nuda.
Moje paní mimochodem také píše. Nepíše tak krásně jako já a ani se k tomu tolik nedostane, protože většinou používám náš počítač, ale samozřejmě si můžete přečíst a prohlédnout její knihy prostřednictvím výše uvedeného odkazu. A ten puding, který dostanu, když se přes ten odkaz dostanete, samozřejmě dostanu! Také když se podíváte na Frauliny knihy.
Ale já a moji fanoušci jsme už Frauli vysvětlili, že dobrá kniha může být dobrou knihou jen tehdy, když se v ní stopnu. To teď smím dělat taky. Nenechám svou paní na pokoji, dokud se neobjevím v její knize. Pěkné, že?